Chuligáni kontra salafisté, aneb jak se potkali Orlík a JXD

Němečtí fotbaloví hooligans se sjednotili proti „salafistům“, rozuměj praktikujícím či pravověrným mohamedánům. Zprávy o tom šly webem někdy kolem 20. října a už 27. října slyšíme o tisícovkách „pravicových  radikálů“ v ulicích Kolína nad Rýnem, střetech s policií, raněných, rasismu. Prominentní kritici islámu se od výtržností distancují – jak také jinak – a ti neprominentní, třeba na českém facebooku, se nechávají slyšet, že takto tedy ne. S čímž souhlas … Byla by ovšem chyba odespat snahy „chuligánů“ coby kravály tupých náckovských hovad, která se chtějí jen rvát. Může se totiž jednat o rozhodující okamžik středoevropských dějin. 

Nejdříve ale pár odkazů, ať víme, co se děje. Zde je týden stará zpráva, že „chuligáni se aktivizují“ – zjevně jde o boj o ulice, z nichž se ti kluci cítí být vytlačováni jinými kluky. http://www.aktuality.sk/clanok/263824/krajna-pravica-v-nemecku-sa-pustila-do-islamskych-salafistov-napatie-sa-stupnuje/. A zde odkaz na článek z časopisu Týden, popisující boj mezi hooligans a policisty v Kolíně nad Rýnem.  http://www.tyden.cz/rubriky/zahranici/evropa/nemecti-radikalove-bojuji-proti-islamistum-strety-s-policii_322393.html

Situace je skutečně vážná. Německé ulice, zejména ty v horších (dříve se říkalo „dělnických“) čtvrtích velkých měst, bublají nevyhlášenou válkou už několik let. Napětí se zostřuje s tím, jak dorůstá nová, nyní snad už třetí, generace islámských přistěhovalců. V radikálních mešitách se nikdo netají, že Německo bude během generace či dvou muslimské a že ti rozjívení adolescenti, kteří do mešit docházejí, už brzy svedou rozhodující bitvu a budou Německu vládnout.

Je naprosto logické, že proti supermacismu mohamedánských adolescentů vystupují jako první právě "hooligans", alias plešky, skíni, vulgo náckové, odborně pravicoví extrémisté. Tedy kluci téhož psychosomatotypu, jací v Česku před víc než 20 lety poslouchali chorál kapely Orlík Bílý jezdec s tehdy všeobecně odsuzovaným „rasistickým“ veršem, Až nám vlítne do Evropy vlna Arabů to nám možná zkazí na dobrou náladu. A je naprosto stejně logické, byť ne na první pohled, že jistým zpožděním a na intelektuálnější rovině vystupují proti islámské expanzi jejich protipóly – nekonformní intelektuálové z okraje kulturní scény, životní experimentátoři, často holdující radostem typu měkkých drog či vztahově-sexuálních alternativ, které „náckovská“ či krajně pravicová ideologie tradičně odsuzovala (a kteří tradičně odsuzovali projevy krajní pravice). Můžeme si je personifikovat třeba novinářem Jiřím X. Doležalem. Propagátor konopí, zastánce kdejaké jiné alternativní šílenosti, který byl svým odporem k „náckům“ léta znám, dnes píše o islámu snad nejtvrději z tuzemských novinářů. Nedávno dokonce doporučil jaderné bombardování pozic Islámského státu, tak daleko žádný „ultrapravičák“ zatím nedošel.  

http://www.reflex.cz/clanek/komentare/57569/jiri-x-dolezal-extremni-islam-je-anticivilizacni-ideologie.html

To zdánlivě zvláštní spojenectví pochopíme, když si na obě skupiny – „plešky“ i alternativní intelektuály – nahlédneme optikou D/s polarit v lidské populaci. Ti kluci, kteří se dnes v Německu perou se saláfisty (a policií, ale to nyní pomiňme) jsou v podstatě naštvaní mladí bílí dominantní samci z nižších společenských vrstev. Do střetu s mohamedány jdou naprosto instinktivně a jako první (připomeňme: fanoušci Orlíku to „tušili“ už před čtvrtstoletím),  protože mohamedánští snědí dominanti – jakož i pseudo-dominantni, islámský mačismus je často velice falešný, postavený na gangsterské povaze mohammedova učení a dlouholeté beztrestnosti jeho vyznavačů – jsou jejich přímými konkurenty na vztahovém trhu. Obě skupiny soutěží o křehká okatá děvčata, ale zatímco mladí mohamedáni si ke svým děvčatům (přiděleným rodinou) mohou dle libosti svádět děvčata neislámská, domorodý bílý kluk se k orientální princezně ze sousedství nedostane. Nedostupnost dívek jiné etnicity pochopitelně posiluje prvoplánový rasismus, který je těm klukům částečně dán od přírody. Místo aby mohamedánům sváděli jejich kočky (což je o kudlu v žebrech), odmítají vše barevné. ‚

Jinde (http://martinkonvicka.blog.idnes.cz/c/357013/Frojde-na-tebe-dojde-zejmena-v-politice.html) jsem psal o tom, jak je D/s polarita v populaci všudypřítomná (a nevymýtitelná), jak se promítá do politických a kulturních preferencí a zejména, jak se vlastnosti obou extrémnějších pólů doplňují – a to v politice, v byznysu, v pracovním týmu, v posteli. Snad z textu plyne, že kluk (či slečna), který/á si rád/a zařve na fotbale, má raději posilku a pivo než knihovnu a zelený čaj, a preferuje svou zemi a tradice před plynulým přeskakováním ze země do země a z jazyka do jazyka, ještě NENÍ nácek. Je normální součástí přirozené variability, která se vyskytuje v každé zdravě fungující populaci Homo sapiens. V preindustriální době, někde na jihočeské vesnici, by byl, pokud se omezíme na muže, mlynářem, vozkou, kovářem ... váženým členem své komunity. Později aspoň dobře vydělávajícím dělníkem - valcířem, slévačem a podobně, často též vojákem. „Nácka“ z něj udělali až intelektuálové – ať už ti ve 30. letech (Gobbels, Rosenberg, Hitler atd.), kteří jeho přirozené preference a strachy zneužili pro pokus realizovat své velikášské plány, nebo ti z let 50. a 60. (Adorno, Habermas, Fromm atd.), kteří jeho životní postoje nechápali, báli se jich, a tak je označili za podhoubí nacismu a vyhlásili mu válku. Paradoxem je, že ten kluk se s ...překladatelem, programátorem či muzikantem... doplňuje. Nekonkurují si na pracovním a dokonce ani na vztahovém trhu. O to víc je padlé na hlavu jejich současné nepřátelství, projevující se příklonem „intelektuálů“ k šílené ideologii multikulturalismu, jež není, než špatně skrývanou islámofilií, vírou, že dovoz opravdu hustých nedomorodých agresorů konečně skoncuje s domnělými domorodými agresory.

Jak do toho zapadá odpor k islámu ze strany byvších liberálních „nepřátel nácků“ typu J.X. Doležala, nebo potažmo i mě? To je jednoduché: Část intelektuálů kupodivu není blbá, doučila se, jaký je obsah islámského učení, jak islámská expanze funguje, že vykazuje jednosměrnou dynamiku, kdy je velmi snadné stupňovat radikalizaci, ale prakticky nemožné radikalizaci brzdit. Pochopili (není to tak těžké, stačí pár online diskusí s libovolnými muslimy), že mohamedáni myslí své plány naprosto vážně. Uvědomili si, že islám s jeho kontrolou každého uprdnutí i hnutí mysli by znamenal absolutní totalitu, kde by pro alternativce a hledače zbylo místo jen v hrobě. Přišli na to s určitým zpožděním, když si uvědomíme, kdy o těchto věcech zpíval starý Orlík, a taky z jiné strany – „plešky“ vidí v islámcích primárně konkurenci, liberální intelektuálové ohrožení svobody. Je asi příznačné, že proti islámu se z řad liberálů jako první ozvali ti nejliberálnější – ti, kteří si opravdu cení svobody hledat si svou životní cestu. Tedy ne ti, kdo o svobodě jen planě žvaní. Ano, počítám se mezi ně.

Jen nevyléčitelný optimista se může domnívat, že střet Evropy s islámskou ideologií se rozhodne jen v redakcích, universitních posluchárnách, případně soudních síní. V ulicích západoevropských měst hoří občanská válka nízké intenzity, a do ní, jako do každé války, bude dříve či později zapojena celá společnost. Fotbaloví ranaři se ji snaží vést v ulicích, liberální intelektuálové v redakcích. O budoucím vývoji v Evropě rozhodne, jak se k oběma už dnes aktivně islámofobním táborům – naštvaným dělnickým klukům a neméně naštvaným arciliberálům – postaví spořádaná střední třída, kam řadím méně liberální intelektuály, školy, korporace, ale i složky typu armády a policie. Pokud se od obou skupin štítivě odtáhne – jako se stalo v Anglii – a izoluje je coby "extrémisty", začnou se zejména dělničtí kluci přidávat ke druhé straně – jako se děje v Anglii. To myslím naprosto vážně. Životní postoje a hodnoty "fotbalového ranaře" totiž nejsou až tak daleko od postojů a hodnot, které per huba zastává – právě islám. Takový kluk touží ze všeho nejvíc po relativně stabilních poměrech, poslušné a věrné manželce, hodných dětech, společenském uznání. Že islám jenom vypadá, že to vše nabízí, je druhá věc, ne každý jeho klam hned prohlédne a až prohlédne, bude pozdě se vracet. Zavrhněme snahu „plešek“ bojovat s islámci, poštveme na ně policii, nekomunikujme s nimi. Časem se přidají k islámcům, a policie bude, a to brzy, čelit nikoli dělnické mládeži bojující proti salafistům, ale chuligánům bojujícím v řadách salafistů – a pak už nebude nikdo, kdo by spořádaného středostavovce ochránil.     

Spořádaná střední třída se holt "bílého ranaře" nezbaví. Může si ale vybrat, zda ten ranař bude bojovat za ni (její kavárnu, muzeum, dětské centrum, koncertní síň), a řvát u toho něco jako "za vlast a národ", nebo bude bojovat proti tomu všemu, a řvát u toho "alláh akbar".

DOPLNĚK

Jak se často stává, máloco v tomto textu jsou mé vlastní myšlenky. Vlastně plagiarizuji, před časem o tom všem psala kamarádka Beatrice Radosa, jen to bylo bez fotbalových výtržností a trochu to zapadlo.

http://radosa.blog.idnes.cz/c/310868/Zivot-jsou-kejkle-aneb-Ind-exmuslim...

A nakonec pár fotek - aby to nevyznělo, že se článek týká Německa, kdežto v Česku se nic neděje. První fotografie je z fotbalového zápasu z Teplic, druhá z Jablonce. Netuším, s kým a o co se hrálo, nejsem fotbalový hooligan.



Martin Konvička

blog.idnes.cz