Česko a V4

Mnozí komentátoři tvrdí, že V4 se vstupem do EU přežila. Ba co víc, že nás nebezpečně rozptyluje od „skutečné“ Evropy. Naším zájmem je však formát V4 coby platformu pro spolupráci středoevropských států udržet a posilovat. Státy střední Evropy jsou svébytnou entitou se specifickými zájmy, perspektivou a historickou zkušeností. 

Prvním zásadním argumentem pro pokračování V4 je geopolitika. Státy střední Evropy jsou usazeny mezi dvě velmoci - Německo a Rusko. Historicky měly společný zájem bránit expanzi těchto dvou mocností. Ve středoevropském prostoru vždy vznikaly různé integrační pokusy, jejichž účelem bylo čelit mocným sousedům na západě, východě i jihu. 

Dnes je samozřejmě tato skutečnost částečně překryta tím, že jsou státy střední Evropy a Německo spojenci v NATO a EU. Je to ale právě NATO, které se potýká s rozdílným vnímáním hrozeb mezi zeměmi staré Evropy v čele s Německem na jedné straně a státy střední a východní Evropy či Amerikou na straně druhé. To může mít negativní vliv na soudržnost i akceschopnost Aliance. 

V každém případě pak platí, že členství v NATO neznamená, že se nemusíme starat o vlastní obranu. Právě naopak, předpokládá, že každý člen se snaží být obranyschopný sám o sobě a takto pak společně čelí hrozbě. 

NATO tu nemusí být věčně anebo může nabýt jiné podoby – otázkou je postoj Američanů i následky případného prohlubování vojenské spolupráce tvrdého jádra EU. Proto je vedle nezbytného posilování vlastních obranných kapacit nutné spolupracovat se zeměmi, které mají obdobné zájmy a geopolitické postavení jako my, a těmi jsou právě státy V4.

V rámci EU pak mají středoevropské státy společný zájem v řadě oblastí od imigrace, přes daňové a sociální záležitosti až po vnitřní trh. Státy V4 spojuje snaha bránit přílišné centralizaci a harmonizaci dle standardů starších členských států. Jako blok má V4 svou váhu a význam, se kterým už je nutno počítat. Ostatně neustálé jemné snažení Německa a Francie rozklížit V4 svědčí o její prospěšnosti. 

Nedávná historická zkušenost navíc státy střední Evropy vybavila skepsí vůči utopickému levicovému myšlení. Ve starých členských zemích se stále více etabluje levicově liberální konsensus stojící na politické korektnosti, akceptování masové imigrace, multikulturalismu, posedlosti antidiskriminací, genderem a protežováním menšin a odporu vůči všemu tradičnímu, národnímu a konzervativnímu. Nemusí jít nutně o konzervativní kontrarevoluci, k jaké národy střední Evropy vyzývá maďarský premiér Orbán, ale v mnoha ohledech může střední Evropa ztělesňovat alternativu k tomuto konsensu.

Evropská unie stále více ztělesňuje koncepci Evropy, která se nehlásí se ke svému civilizačnímu dědictví, naopak se unifikuje a centralizuje v souladu s progresivistickými hodnotami. Spřádá plány, jak zamezit oteplení planety o půl stupně za sto let, ale není schopna svým občanům zajistit dostatečnou bezpečnost nyní. V4 může ztělesňovat opak – Evropu, která neztratila pud sebezáchovy a zdravý rozum. Evropu, která ví, že její kouzlo spočívalo v tom, že ji na společném civilizačním základě tvořila řada národů s vlastními specifiky. 

Využijme V4 jako platformu pro spolupráci států střední Evropy. Geopolitika, společné zájmy v EU a historická zkušenost nám k tomu velí. 

P.S. Aktuální situace v Polsku či Maďarsku se nám může a nemusí líbit, V4 ovšem neznamená, že musíme být všichni stejní či mít stejné zákony. Nedělejme z V4 mini EU, kde si někteří činí nárok na to poučovat druhé, jak má vypadat demokracie, solidarita či evropské hodnoty. 

Andrej Duhan

Autor je kandidátem Realistů do voleb do PS PČR v Praze.