Cejch otroka: Tradiční, pomazánkové

Moc má zvláštní schopnost. Umí zbavovat život pravdy a běžné názvy podstatných jmen.

Otevřel jsem lednici. Byla plná jako vždy, ale mne, nevím ani proč, zaujal jeden docela malý kelímek. Vlastně ani ten kelímek ne, jen nápis na něm. A když tak o tom přemýšlím, ani ten nápis ne, ale spíš to, co v něm chybělo. Stálo tam totiž: Tradiční pomazánkové. Dvě přídavná jména směřující k tomu podstatnému, kterého ale nikdy sami nedosáhnou. Zlomená konstrukce, jen stín přímé, pravdivé a upřímně míněné informace.

Symboly jsou samy o sobě bezvýznamné, až směšné malé trapnosti. To jen lidské mozky si za ně řetězí kvanta myšlenek, událostí a idejí do nebetyčných výšek. Pěticípá hvězda, kříž, zdvižená pravice nebo jing a jang, jsou jen špuntem na nádobě svých ideologií, charakterizujících celý její obsah. A „tradiční pomazánkové“ je jeden z těch špuntů.

Měli jsme kdysi jazyk a jeho slova. Dnes jej máme také, ale je jiný a jeho změnu jsme nezpůsobili my. Byla nám sdělena, přikázána, vnucena. Už nemáme krádež, máme jen neviditelnou ruku trhu. Už nemáme počasí, jen klimatické změny. Už neexistuje vůle lidu, máme jen liberální demokracii. Už nemáme rum, máme jen tuzemský. Už není cikán, je jen Rom nebo ještě korektněji sociálně znevýhodněný, či přímo sociálně vyloučený. Už nemáme černochy, jsou zde jen Afro-Američané. Už neexistuje masové vraždění, známe jen šíření demokracie. Už neexistuje buzerant, máme jen příslušníka sexuální menšiny. Už není … a my jsme nuceni papouškovat a papouškovat.

A my papouškujeme a papouškujeme, do omrzení. Zalíbit se šéfovi, straně, státu, posunout se v pochybném žebříčku třebas jen o jednu pitomou příčku nahoru… Papouškujeme a papouškujeme, zase. Proboha, jen nevyčnívat, neprotivit se, vyslovovat jen ty správné myšlenky a názvy!

A zatím nám kradou slova a my jen mlčíme. Skláníme hlavu, i když skoro nikdo nevěří.

Otevírám lednici a ten nápis na mě křičí. Je to totiž cejch, cejch otroka. A je to můj cejch. Tradiční pomazánkové… Bez podmětu. Zoufale čekám na to slovo, až někdo přímo, bez vytáček a jasně řekne: Máslo.

Zdroj: nautilus2.