Afghánci často nenávidí homosexuály, ale hrát si s chlapci je u nich tradice

Čtvrtek, 16. 6. 2016, 18:42 -

Tak předně. Dokážu rozlišit mezi radikálním muslimem, co jméno Alláha radši huláká a k tomu i střílí, a tím, co vedle mě sedí ve vlaku, rytmicky se houpe a polohlasně si zpívá k modlení. V pohodě.

Před pár dny vraždící maniak zabil na padesát nevinných lidí a další desítky zranil. Nevinní, to pokud ve vaších očích homosexualita sama o sobě není zločinem proti přírodě, zločinem proti bohu, především proti Allahovi. Protože v očích typického muže muslimského vyznání afghánské krve je sama homosexualita vážný zločin, za který hrozí až trest smrti. Sám otec tohoto zbabělého masového vraha v jakémsi prohlášení k Americe řekl, že co provedl jeho syn, bylo špatné. Ty sodomity měl potrestat sám Alláh. Tomu, panečku, říkám omluva obětem.

Podle toho, co je hlavním tématem světových deníků to vypadá, že muslimové a gayové se navzájem milují a nikdy to nebylo jinak. Starší články ale tvrdí cosi trochu jiné.

Pokud vás zajímá samotné téma homosexuality a jak přísně trestají jednotlivé muslimské země, doporučuji článek ze včerejšího Washington Postu ZDE. V deseti muslimských zemích Afghánistán nevyjímaje je tohle důvod odsoudit někoho, ať zemře, v dalších zemích je to „jen“ zločin. Zkoušela jsem hledat, jestli je běžnější, že ona „poprava“ homosexuála v islámských zemích probíhá spíš ukamenováním nebo shozením ze střechy věže nebo často i mešity, ale jestli se vám v tomhle chce prohrabovat, mně tedy ne.

Jak je to s těmi umírněnými muslimy a jejich vztahem k homosexualitě? Tak například víc jak půlka těch britských muslimů to považuje za zločin. Více ZDE. Kdybyste se ptali těch afghánských v Afghánistánu, můžeme jen hádat. Sotva si tam někdo troufne pobíhat s mikrofonem a na tohle se ptát a jen radši dodám, že to je má pouhá maličko xenofobní a drobně islamofobní spekulace.

Většina muslimů se zkrátka na gaye a lesby dívá jako na kriminálníky. Pokud, samozřejmě, dotyčný muslim není sám homosexuál, řekli byste. O vraždícím zmetkovi v Orlandu (ne, jméno toho hajzla vyslovovat nehodlám) se teď spekuluje, že jestli když do toho baru chodil sám dost často a užíval aplikaci pro homosexuály a jak to s ním vlastně bylo. Ale to je mi zrovna u zadečku, pokud prominete ten příměr.

Mnohem víc mi vadí a pobuřuje mě, že v Afghánistánu je trest smrti když si to rozdají dva dospělí chlapi, ale je tam naprosto v pořádku a v duchu tradic si zašpásovat s chlapcem. Pokud tenhle báječný aspekt afghánské povahy neznáte, tak se mu říká Bacha bazi, více ZDE.

Ale místo suchých dat z pera Wikipedie, možná bude lepší reportáž z BBC, celé najdete ZDE. Pokud chcete radši něco aktuálnějšího od Daily Mail, mrkněte SEM.

Oč jde?

O tančící chlapce v Afghánistánu. Ženy tam nesmí tančit na veřejnosti, což může být ošemetná záležitost na slavnostech jako jsou svatby a tak, kdy se vilní bohatí chlápci prostě chtějí na nějaké to svíjející se tělo dívat a také si šáhnout. Bacha bazi v překladu znamená hrát si s chlapci. Takhle jednoduché to je.

Některým těm klukům není ani deset, když je přinutí obléct si ženské šaty, namalovat se, často je i zdrogují, aby pro bohaté muslimy, pro které je homosexualita odporný zločin, tak těm tihle kluci tančí. Rozparádění pracháči se pak předhánějí, kdo si tančícího chlapce (tančí často i několik hodin) odvede do soukromí, kde docela jistě společně pročítají verše z koránu nebo tak, že.

To, co afghánské úřady oficiálně strašně vážně popírají, případně připustí, že jde o neškodnou zábavu, kdy chlapci jen tančí pro své starší, tak tohle novináři bez obalu nazývají sexuálním otroctvím. Ty kluky totiž často unesou od rodin a drží zdrogované. Aby si s nimi mohli hrát.

V místnosti, kde mají tančící chlapci svá představení, tak tam ženu nenajdete. Samí muži, často ozbrojení, někteří u toho užívají drogy.

Někteří bohatí si vydržují několik takových bacha bazi. Dodává jim to v okolí vážnosti, protože v zemi tak chudé jako Afghánistán dávají najevo své bohatství a moc.

V té reportáži od BBC promluví i Omid.

„Začal jsem tančit na svatbách jako desetiletý, když zemřel můj otec. Byli jsme hladoví, neměl jsem volbu. Někdy jdeme spát s prázdným žaludkem, ale když tančím, tak dostanu i dva dolary a koupím nějakou rýži.“

Reportér se zeptá Omida co se stane, když ho lidé berou na hotel. Trvá dlouho, než odpoví, ruce obtočené okolo hlavy.

Pak řekne, že ho někdy skupinově znásilní. Ale dostane ty dva dolary za noc.

Reportér se logicky zeptá, proč nejde na policii.

„Jsou to mocní a bohatí muži. Policie proti nim nic nezmůže.“

Takže, milá Hate Free kulturo, zkus vyvrátit tenhle hoax!

Jitka Přikrylová

blog.idnes.cz

 

« zpět do rubriky